Hipoterapie

Hipoterapie je fyzioterapeutická metoda využívající jako léčebný prostředek speciálně připraveného koně v kroku, konkrétně pohyb jeho hřbetu. Tento pohyb je střídavý, rytmicky a cyklicky se opakující. Nabízí multisenzorickou aferentní stimulaci, která přímo ovlivňuje motorické chování klienta aktivací všech řídicích úrovní CNS. Výsledkem je komplexní facilitace reparačních procesů jedince a to jak na úrovni neurofyziologické, tak psychomotorické a v neposlední řadě i na úrovni sociální. Nadstandardní variabilita využitých poloh, při respektování posturálních schopností klienta, ovlivní jeho posturu, hrubou i jemnou motoriku a vegetativní funkce.

Hipoterapie působí na klienta prostřednictvím pohybových impulzů, vznikajících při koňské chůzi. Přenosem těchto impulzů na klienta, který na koni sedí či zaujímá jinou, jeho možnostem odpovídající polohu, dochází k oslovení centrálního nervového systému – mozku. Ten musí zpracovat informace o dynamických změnách polohy těla a jeho segmentů v prostoru, které nastávají při kontaktu s pohybujícím se koňským hřbetem, a následně vyslat adekvátní rozkazy k tomu, aby organizmus reagoval správně a v rámci rovnovážných reakcí. Kůň má podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk. Při hipoterapii centrální nervový systém koordinačně a pohybově znevýhodněného člověka tedy zpracovává a vysílá vjemy a příkazy, které by za normálních okolností (při plném zdraví) používal při lidské chůzi. Jeho znevýhodnění a poruchy v oblasti nervového systému mu však toto neumožňují. Prostřednictvím hipoterapie je tudíž možno docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých s poruchou koordinace, rovnováhy a vývoje vzpřimování. Hipoterapie může také působit preventivně tam, kde z důvodu onemocnění dochází k degeneraci či přerušení nervových drah, řídících pohyb. Čím déle budeme mít možnost organizmu připomínat jeho správnou funkci, tím více oddálíme negativní vliv degenerativních onemocnění či následků úrazu na hybnost člověka.

Zároveň připravujeme harmonizací svalového napětí, aktivní prací svalových řetězců ve správném řazení a aktivací řídících mechanizmů vhodné podmínky pro aplikaci klasických fyzioterapeutických metod, kterými musí být vždy kvalitní hipoterapie doplněna. Nesmírná výhoda metody spočívá v cyklickém opakování pohybového vzorce a v realizaci celé stimulace v prostoru. Jiný podobný prostředek, který by umožňoval klientovi po dobu terapie stimulaci zdravého pohybu na bázi bipedální lokomoce (tj. chůze), jsme zatím v rehabilitaci k dispozici nedostali. Přičteme-li navíc kladné působení přírodního prostředí a pozitivní ladění psychiky klienta při terapii s koněm, máme k dispozici metodu, která nám umožňuje dosáhnout velmi kvalitního léčebného efektu za téměř vždy nadšené spolupráce klienta.

Indikace a kontraindikace pro hipoterapii

Hipoterapie se může aplikovat již od věku 2 měsíců (poskytovat ranou péči v hipoterapii může pouze terapeut – specialista v tomto oboru), horní hranice není určena. Hipoterapie dává možnost ovlivnit pohybové a posturální poruchy – nejčastější indikace jsou z oblastí neurologie a ortopedie.

Mezi hlavní kontraindikace patří nepřekonatelný strach z koně, alergie na koňskou srst a prostředí, jakékoli akutní zdravotní stavy a otevřené rány, nutné je individuální posuzování klienta v rámci vstupního vyšetření fyzio nebo ergoterapeutem.

Indikace a kontraindikace pro hipoterapii jsou i závislé na vybavení každého hiporehabilitačního střediska zkušenosti a znalosti terapeuta a přítomnosti vhodného koně.

Bezpečnost při hipoterapii

Hipoterapie - bezpečnost

Pokud je to možné, klient by měl nosit jezdeckou helmu a bezpečnostní opasek. Foto Caballinus

Základem bezpečného průběhu jednotky hipoterapie je dobře připravený kůň se složenou Specializační zkouškou pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace a tým zkušených odborníků.

Dalším důležitým bodem je kvalitní a bezpečné vybavení střediska – tzn. bezbariérové prostředí, nasedací rampa, postroje pro koně, pomůcky pro polohování klienta. Klient by měl používat certifikovanou bezpečnostní jezdeckou helmu a být očkovaný proti tetanu (pokud to jeho stav umožňuje).

Česká hiporehabilitační společnost vydala Metodiky, které upravují bezpečnost při hipoterapii, viz dokumenty.

Od roku 2015 existuje Systém kategorizace členských středisek, který slouží k jednoduššímu rozlišení nabízených služeb členského středisek, více informací je zde.

CHS_kategorizace_hiporehabilitacnich_sterdisek

Rozdělení členských středisek do kategorií dle úroveň vzdělání personálu a licence koní.

Tým pro hipoterapii

Fyzioterapeut nebo ergoterapeut se specializačním kurzem Hiporehabilitace nebo Hipoterapie – provádí a vede vlastní hipoterapii – vybírá koně pro klienta, určuje polohu na koni, tempo kráčejícího koně a délku terapie i celé intervence. Musí být přítomen při každé terapeutické jednotce.

  • Lékař – indikuje a doporučuje hipoterapii.
  • Asistent – proškolená osoba, která pomáhá terapeutovi s naplněním cíle terapeutické jednotky.
  • Cvičitel koní pro hiporehabilitaci – soba, která připravuje koně pro hiporehabilitační účely.
  • Vodič koně – proškolená osoba starší 18ti let, vede koně během jednotky hipoterapie.
  • Hiporehabilitační kůň – speciálně vybraný a vycvičený kůň pro hiporehabilitační účely složenou Specializační zkouškou pro koně a pony zařazené do hiporehabilitace.

Terapeutická jednotka a polohy na koni

Terapeutická jednotka

  • Jednotku hipoterapie musí vést fyzioterapeut nebo ergoterapeut se specializačním kurzem Hiporehabilitace, certifikát viz obrázek.

Hiporehabilitace_kurz_HT_certifikaty

Jeden z těchto certifikátů by měl mít fyzioterapeut nebo ergoterapeut provádějící hipoterapii.

  • Koně musí být speciálně připravení a používaní pouze k hiporehabilitačním účelům. Měli by mít licenci, tedy složenou specializační zkoušku. Kůň s licencí má na svém boxe cedulku, viz obrázek.

Hiporehabilitace_CHS_licence_hiporehabilitačních_koni

Kůň s licencí ČHS má tento certifikát a cedulku na svém boxe nebo výběhu.

  • Příjem klienta na hipoterapii je pouze na základě písemného souhlasu lékaře a vstupního vyšetření fyzio/ergoterapeutem.
  • Kůň je přidělen pro každého klienta individuálně, dle pohybu koňského hřbetu, šířky hřbetu a výšky koně, aby odpovídal požadavkům terapeuta pro dosažení rehabilitačního cíle.
  • Hipoterapie probíhá na neosedlaném koni, který má pouze deku, případně madla, v závislosti na schopnostech klienta a na rehabilitačním cíli.
  • Terapeut určuje polohu na koni na základě kineziologického rozboru fyzických schopností klienta a v souladu s terapeutickými cíli. Může využívat různé polohovací pomůcky – balóny, válce, polštáře, opěrky, atd.
  • V případě zvolení polohy tzv. asistovaný sed, na koně za klienta sedá  vždy a pouze jezdecky zdatný terapeut.
  • Terapeutická jednotka hipoterapie má individuální délku dle potřeby klienta (obvykle trvá 10-20 minut), v některých střediscích je součástí jednotky i kontakt s koněm.
  • Minimální frekvence ambulantní péče jsou 1 – 2 terapeutické jednotky týdně, záleží na zdravotním stavu klienta a terapeutickém cíli. Důležitá je pravidelnost a nezávislost na počasí.
  • Intenzivní aplikace hipoterapie probíhá denně po dobu nejméně 5ti dnů, kdy terapeutická jednotka proběhne 1-2x denně. Může probíhat ambulantní formou či formou pobytů s komplexní péčí.
  • Celková doba ambulantní aplikace hipoterapie by měla být minimálně 3 měsíce. U některých diagnóz (např. dětské mozkové obrny) se hipoterapie může aplikovat dlouhodobě, i několik let.
  • V areálu je nástupní rampa.
  • Kůň veden zkušenou dospělou osobou, ideálně tou, která koně trénuje, aby ho uměla „přečíst“ a vyhnula se tak nebezpečným situacím.
  • Průběh terapie: Přivítání, nasednutí, vlastní terapie – pouze krok – rychlost, směr a terén volí terapeut. Konec terapie: relaxace, sesednutí, kontakt s koněm, rozloučení.

Polohy na koni

Terapeut určuje polohu na základě kineziologického rozboru fyzických schopností klienta a v souladu s terapeutickými cíli. Terapeut pro polohování klienta může použít různé pomůcky – polštáře, balóny, opěrky, atd.

Nejčastěji aplikované polohy na koni při hipoterapii:

  • Poloha primárního vzpřímení - vleže na břiše proti směru jízdy s oporou o předloktí.
  • Opačný sed – poloha vsedě proti směru jízdy s oporou o dlaně.
  • Samostatní sed – sed po směru jízdy s držením madel, overballu, s oporou o polštář, nebo bez opory.
  • Asistovaný sed, kdy terapeut sedí na koni za klientem a aktivně ovlivňuje jeho koordinační mechanizmy.hipoterapie polohy na koni Česká hiporehabilitační společnost (4)hipoterapie polohy na koni Česká hiporehabilitační společnost (2) hipoterapie polohy na koni Česká hiporehabilitační společnost (3) hipoterapie polohy na koni Česká hiporehabilitační společnost (1)