Děti, koně a bezpečnost

děti, koně a bezpečnost

Dítě a kůň. Dvě slova, která označují dva naprosto úžasné tvory, kteří nás umí rozněžnit i rozčílit, ale díky nimž zažíváme ty nejvíce fascinující okamžiky svého života.

Dítě, kůň a bezpečnost. Tahle tři slova v nás však mohou vyvolat i dost nepříjemné asociace. Vy, kdo nosíte na bedrech zodpovědnost za situace, kdy se kůň a dítě dostávají do vzájemné interakce, jistě víte, o čem mluvím.

Vidět, jak si dítě a kůň spolu hrají, je krásné. Když běhají sem a tam a skáčou spolu přes překážky, vystavuje se tak dítě ale minimálně stejně velkému nebezpečí, jako když sedí koni na hřbetě. Aby nakonec mohli bez úhony stát uvolněně vedle sebe a spokojeně oddychovat po hře, musí se toho oba hodně naučit.

Oba musí být dobře vychovaní. A je na nás dospělých, abychom koně i děti na společné činnosti správně připravili.

Ráda bych se s vámi podělila o pár zkušeností s výchovou jedné z těchto dvou skupin – a to dětí.

Já jsem u koní nevyrůstala. Samozřejmě jsem po tom toužila, ale rodiče se o mě příliš báli a já si to neuměla prosadit. Do koňského světa jsem vkročila až ve svých pětadvaceti a nemám tedy s vyrůstáním u koní osobní zkušenost. Uplynulo však dalších dvacet let a já měla za tu dobu možnost pozorovat několik generací „dětí od koní“, jak rostou a dospívají. Prostředí koňských stájí, kde se musí pracovat a hýbat se (opravdu se hýbat), ale taky spolupracovat s ostatními, být zodpovědný a trpělivý, poskytuje dětem, které se už potřebují začít osamostatňovat od rodičů, ideální možnost vyrůstat „rovně“.

V našem hiporehabilitačním středisku Vladykův dvůr, z. s. se už od roku 2007 věnujeme aktivitám s využitím koní, hlavně prostřednictvím Kroužku přirozené komunikace s koňmi. Kroužek navštěvuje kolem sedmdesáti dětí týdně. Jejich věk se pohybuje od 3,5 do 17 let. Spoustě dětí ale nestačí setkat se s koňmi jen jedenkrát nebo dvakrát týdně a nejraději by u koní byly každou volnou minutu. To jim ale – vzhledem k finanční náročnosti – rodiče nemohou umožnit. Zavedli jsme proto status „pomocníka“. Pomocník chodí pomáhat na kroužky svým mladším kamarádům a mimo kroužky s péčí o koně a úklidem výběhů. Zpočátku jsou, pravda, spíše přítěží pro nás dospělé, ale velmi brzy se naučí skutečně pomáhat a jsou platnými členy týmu. Často ale začnou mít pocit, že s koňmi vlastně už všechno umí a že by chtěli chodit ke koním už sami, když na ně dospělí nemají dost času.
A tady nastává kámen úrazu.

Pokud s některými dětmi trávíte několik let i několik hodin denně u koní, máte možnost pozorovat je v různých situacích – jak při práci s koňmi, tak při komunikaci s jejich mladšími kamarády – a máte pocit, že na ně můžete být pyšní, začnete se těšit, až dospějí a budou moci převzít některé vaše povinnosti, které jsou pro ně navíc zábava. Jenže ono je jim pořád jenom patnáct nebo sedmnáct… Půjdeme do toho rizika a dáme jim samostatnost? Ze zodpovědnosti za jejich bezpečí se nevyvlečeme, ani kdyby nám rodiče stokrát podepsali prohlášení, že si uvědomují všechna rizika a své ratolesti dovolují pracovat s koňmi nebo dokonce jezdit na nich i bez přítomnosti dospělého. Ale jejich přínos by byl opravdu veliký. Po dlouhých diskuzích jsme našli pět skoro dospělých, se kterými bychom do toho obřího rizika byli ochotni jít. Ale co s ostatními pomocníky, kterých je kolem třiceti? Jak jim vysvětlit, že někteří mohou sami ke koním a jiní ne? Když navíc spousta z nich jsou starší nebo déle u nás? Chceme, aby mezi našimi pomocníky, panoval duch spolupráce a přátelství, ne rivalita.

Před dvěma roky jsme se s kolegyní Markétou Schestauberovou rozhodly, že tomu prostě uděláme pravidla. A tak vznikl manuál „Bezpečnost našich pomocníků“, který najdete v článku níže.
Pokud nějaké dítě projeví zájem chodit pomáhat nám ke koním i mimo kroužek, probereme s ním tento dokument, pošleme jeho výtisk rodičům a vyplníme spolu s dítětem formulář „Co je pro mě bezpečné?“, který také naleznete níže. V něm jsou přesně definovány činnosti, na které je už dítě zralé, které je už schopné zvládat pod dozorem dospělého nebo bez něj. Vyplnění formuláře s jedním dítětem trvá kolem půl hodiny a společnému ujasňování toho, co si dítě u koní může dovolit, aby to bylo bezpečné, je věnována velká pozornost. Po podrobném probrání rizik pro pomocníka, ale i pro koně, si dítě většinou samo vcelku reálně nastavuje, na co si troufá. Už tímto rituálem se zvyšuje důležitost této psané dohody a nastavené hranice pak děti snadněji přijímají a respektují.

Za dva roky, co tento systém u nás funguje, se velmi osvědčil. Je sice přizpůsobený našim konkrétním a velmi specifickým podmínkám, přesto si myslím, že i další hiporehabilitační střediska nebo jezdecké kluby by v něm mohly najít inspiraci.

Jindra Vladyková

bezpečnost našich pomocníků

manuál pro bezpečné využití pomoci mladých asistentů při práci s koňmi na vladykově dvoře

Slovo úvodem

Dříve než začnete číst tuto příručku, dovolte nám prosím poděkovat vám všem, kdo nám chodíte pomáhat při kroužcích, při krmení i další péči o koně. Děkujeme za vaši ochotu, pracovitost, trpělivost a nezištnost, ale i za lásku, kterou našim koním dáváte.

Děkujeme také rodičům. I oni musí prokázat nezměrnou trpělivost při všem tom času, který jejich ratolesti u koní tráví. Ale děkujeme jim především za to, jak skvělé děti vychovali.

Koně jsou bytosti plné síly, hrdosti i pokory, kterým jsme my – lidé vzali svobodu.
Jsme povinni udělat vše, co je v našich silách, abychom jim to alespoň trochu vynahradili péčí o ně a snahou porozumět jim.

Je až neuvěřitelné, kolik nám toho díky své přirozenosti mohou dát oni.

Proč jsme vytvořili tento manuál

Jednou za čas dozraje v našem klubu další generace bláznů do koní. Z malých holčiček se stávají skoro dospělé slečny a z kluků brzy budou muži. Jsou plni ideálů a svými zkušenostmi, dovednostmi a vědomostmi o koních často převyšují mnohé dospělé, kteří strávili u koní půlku života.

Nynější generace nám vyrostla nejen do krásy, ale může se pyšnit mnohem důležitějšími klady, jako jsou obětavost, pracovitost, zodpovědnost, cit pro spravedlnost a schopnost vcítění se do druhého (a to nejen do koně). Jejich komunita je lidsky čistá a rovná, jejich vztahy jsou plné upřímnosti a ohleduplnosti. Svět dospělých takový bývá málokdy. Moc jim přejeme, aby jim to vydrželo.

Pevně věříme, že se nám z této generace vylíhnou plně funkční dospělí spolupracovníci. Budou mít u nás vždycky dveře otevřené a neutečou-li nám příliš daleko na vysoké školy, budou jim naši koně k dispozici i v dospělosti, protože věříme, že pro nás budou velkým přínosem. Už teď je baví to, co je pro nás a naše koně potřebné – zdravotní procházky a péče, výcvik ze země i ze sedla, odpočinkové i tréninkové vyjížďky. Až budou dospělí, budou moci převzít i zodpovědnost a na všem se podílet samostatně.

Prozatím jsme vytvořili status pomocníka a nyní potřebujeme vytvořit jasná přehledná pravidla pro jejich účast na našich aktivitách.

Kdo je to pomocník

Pomocníkem se může stát kterýkoliv člen našeho klubu, který prošel naším kroužkem přirozené komunikace s koňmi a který:

  • respektuje náš způsob zacházení s koňmi
  • umí používat naše pomůcky pro práci s koňmi
  • zná specifika našich jednotlivých koní
  • zná a dodržuje provozní pravidla v celém areálu statku
  • je ohleduplný ke koním i lidem
  • je ochotný podřídit své touhy a přání potřebám koní a dětí, kterým pomáhá

U pomocníka nezáleží tolik na věku a na úrovni schopností zacházení s koňmi, ale spíše na posledních dvou z výše jmenovaných charakteristik. Mladší děti, nepříliš zkušené v práci s koňmi jsou pro nás sice spíše organizační komplikací, ale získávají při pomáhání tolik zkušeností a důležitých dovedností, že se nám to obvykle poměrně brzy vrátí a z „pomocníků“ se stávají pomocníci skuteční.

Pro koho je manuál určen

Komu má tento manuál sloužit?

Pro instruktory

Slouží nám dospělým, kteří se na statku u koní pohybujeme. Je třeba, aby každý z nás měl jasno, kdo z našich mladých pomocníků má jaké možnosti a schopnosti – tedy – jaké činnosti v rámci práce s koňmi a za jakých podmínek může vykonávat, aniž by byla ohrožena jeho bezpečnost, bezpečnost ostatních lidí, ale i koní.

Pro pomocníky

Pomocí formuláře „Co je pro mě bezpečné?“ si společně nadefinujeme hranice bezpečného chování při práci s koňmi, ale i při jakémkoli styku s nimi. Je dobré uvědomovat si, co, kdy a jak je pro mě bezpečné, a kde a jaké hranice má moje zodpovědnost.

Pro rodiče pomocníků

Je správné, aby rodiče věděli, co jejich děti dělají, obzvlášť když se pohybují mezi velkými zvířaty. Pobyt dětí mezi koňmi, jejich vodění, práce ze země a samotné ježdění na koni jsou rizikové činnosti. Podobně jako další sporty, ale třeba i prosté přecházení silnice. I přes to, že kůň je živá bytost, a jako taková by mohla rizika nebezpečnosti zvyšovat, nebývají na tom aktivity s koňmi v hodnocení úrazovosti (na rozdíl třeba od fotbalu a lyžování) až tak zle.

Člověk, který není zvyklý se mezi koňmi pohybovat, často nedokáže reálně posoudit rizika, která z jednotlivých činností u koní vyplývají. Něco vypadá na první pohled velmi děsivě, ale riziko zranění je minimální, jindy nevinně vypadající situace v sobě skrývá riziko veliké.

Proto bychom vám, rodičům našich pomocníků, rádi vysvětlili, co u nás vaše děti s koňmi dělají, v čem je to pro ně dobré a v čem rizikové. Sami se pak rozhodnete, kterých činností v rámci „pomáhání“ a za jakých podmínek, se může vaše dítě účastnit.

K tomu nám opět poslouží formulář „Co je pro mě bezpečné?“.

Definice rizik

Rizika pro děti

Pojďme si nejprve trochu ujasnit, jaká konkrétní rizika pro děti pobyt u koní nese.

Koně jsou mnohem větší, těžší, silnější, rychlejší, mají lepší stabilitu (čtyři nohy) než my. Vypadá jako zázrak, že jsou vůbec ochotni se s námi bavit a dokonce nás i poslouchat. Mají však vrozenu potřebu respektovat toho, kdo se jeví jako lepší kůň než oni sami. Musí to tak být, bez tohoto instinktu by v přírodě nepřežili. Proto máme my lidé možnost koně ovládat – jsme chytřejší než oni a jsme schopni nalézt způsob, jak je přesvědčit, že my jsme ti nejlepší koně, které je třeba poslouchat.

Rizika psychická

Pro dítě je někdy velmi náročné prosadit se proti několikametrákovému tvorovi. Je špatné, když se dostane do situace, ve které se cítí bezmocné. I když mu nehrozí fyzické nebezpečí, není-li pro takovou situaci dostatečně vyzrálé a psychicky odolné, potřebuje podporu zkušeného dospělého. Jinak místo rozvoje sebevědomí a vyrovnanosti sklouzne směrem k nejistotě a frustraci.

Rizika fyzická

Všichni víme, že kůň může kopnout, kousnout, odstrčit, povalit, stoupnout na nohu – při práci ze země a při práci ze sedla je rizikem pád. Všechna tato rizika lze snížit správnou výchovou koní a taky dětí. Naši koně proto skládají zkoušky pro koně zařazené do hiporehabilitace, jsou dobře připravení pro práci s dětmi. Většina nebezpečných situací vzniká tím, že si koně mezi sebou řeší své společenské neshody, ne tím, že by chtěli člověku ublížit. Děti se musí naučit nebezpečné situace rozeznávat, správně se při nich zachovat a předcházet jim. Musí dodržovat jasně daná pravidla.

Rizika pro koně

Je důležité zmínit i rizika pro koně.

Nevhodným zacházením a nesprávným používáním tlaku je možné koním způsobit:

  • fyzické zranění
    • tím, že pomocník neohlídá bezpečné rozestupy mezi koňmi a koně se mezi sebou dostanou do konfliktu
    • tím, že pomocník nedokáže zvládnout koně v silničním provozu
    • tím, že pomocník nedokáže vybrat pro koně bezpečnou cestu – musí znát fyzické možnosti koně
    • nesprávné sedlání nebo madlení – může vést k otlakům a odřeninám
  • psychickou újmu
    • tím, že nesprávně použije tlak = člověk je nespravedlivý:
      • příliš silný tlak vzhledem k situaci – kůň cítí nespravedlnost
      • neodstranění tlaku včas – kůň cítí nespravedlnost
      • „říká“ koni něco jiného než chce – kůň vyhoví, ale pomocník stále vytváří tlak – kůň cítí nespravedlnost
      • neumožní koni si v průběhu práce odpočinout – kůň je psychicky přetěžovaný
  • výcvikový problém
    • nemluví na koně jasným jazykem – je pro koně matoucí a kůň se učí, že co člověk říká, není podstatné
    • nedotáhne svůj požadavek do konce – naučí koně, že poslouchat nemusí
    • neodstraněním tlaku včas naučí koně jít do protitlaku
    • nesprávné sedlání nebo madlení – může vést i k agresivním reakcím koně

Formulář pro určení konkrétních hranic bezpečného pobytu u koní

Formulář „Co je pro mě bezpečné?“ vyplníme společně s každým pomocníkem zvlášť. Podle našich zkušeností posoudíme, co je pomocník schopen zvládnout a společně s ním vše prodiskutujeme.

Pro všechny platí tato základní pravidla:

  • Před každou návštěvou areálu Vladykova dvora je třeba se ohlásit Jindřišce a počkat na zpětnou vazbu.
  • Do prostoru s koňmi vstupuje pomocník pouze se souhlasem instruktora.
  • Do prostoru s koňmi pomocník vstupuje vhodně oblečen, obut a vybaven mrkvovou hůlkou.
  • Ke koním nechodí nikdo sám – minimálně ve dvojici (výjimkou je podání léku).
  • Ke koním je vždy nutné nosit funkční mobil.
  • Bez dozoru dospělého může ke koním chodit jen ten, kdo má modrý, fialový nebo duhový level (tři nejvyšší úrovně dovedností při práci s koněm ze země a ze sedla ve Vladykově dvoře – potvrzené certifikátem).

Ano, bez dozoru dospělého může ke koním chodit jen ten, kdo má modrý, fialový nebo duhový level, ale mít splněný některý z těchto levelů není automatickou povolenkou pro navštěvování koní bez dozoru dospělých. Někdo je sice velmi schopný při práci s koňmi, ale přesto nemusí být zralý na takovou zodpovědnost, jakou samostatný pohyb mezi koňmi je.

Pokusili jsme se formulovat jednotlivé druhy činností, se kterými se pomocník u koní setkává, a do formuláře je rozdělili do skupin. Pomocí tabulky jsme utřídili i jejich rizikovost, která většinou vyplývá i z velikosti prostoru, ve kterém se činnost odehrává. Např.: čím větší prostor – tím větší riziko.

Každý, kdo nám chce chodit pomáhat, si musí o formulář říci a najít s námi společný volný čas, abychom ho mohli spolu vyplnit.

Vyplněný formulář každý pomocník projedná se svými rodiči a ti jej pak, pokud budou souhlasit, podepíší.

Co je pro mě bezpečné?

JMÉNO A PŘÍJMENÍVĚK
DOSAŽENÝ LEVELDATUM VYPLNĚNÍ:

Základní pravidla

  • Před každou návštěvou areálu Vladykova dvora se ohlásím Jindřišce a počkám na zpětnou vazbu.
  • Do prostoru s koňmi vstupuji pouze se souhlasem instruktora.
  • Do prostoru s koňmi vstupuji vhodně oblečen, obut a vybaven mrkvovou hůlkou.
  • U koní se nepohybuji nikdy sám – minimálně ve dvojici (výjimkou je podání léku).
  • U koní mám vždy funkční mobil.
Komentáře

Přidat komentář