Šimonkův příběh

Autor článku: Ivana Kašparovská, maminka Šimonka, dochází do centra Ryzáček, z.s.

Šimonek se narodil ve 36. týdnu s porodní váhou 1940 gramů. I přes jeho počáteční nízkou porodní váhu se mu v inkubátoru dařilo a po třech týdnech nemocnici opustil. První měsíce jsme si užívali šťastné chvíle se zdravým dítětem. 

Ve 4,5 měsících Šimonek podstoupil povinné očkování hexavakcínou a poté očkování proti pneumokokovým infekcím. Čtvrtý den po očkování se u Šimonka projevily infantilní spasmy, také nazývané Westův syndrom. Projevovalo se to pravidelnými záškuby těla s přitažením zaťatých pěstí k tělu. Ihned byl hospitalizován na neurologické klinice v Brně, kde se tato diagnóza potvrdila. Westův syndrom je velmi závažný, je třeba nastavit intenzivní efektivní léčbu co nejdříve. Závažnost onemocnění představuje riziko zpomalení psychomotorického vývoje a negativní vliv na budoucí mentální vývoj dítěte. Následovala spousta dalších vyšetření a začalo se s léčbou, na kterou jeho tělo zareagovalo tím, že záchvaty ustoupily. Do té doby usměvavé dítě najednou bezvládně leželo, bylo jak hadrová panenka, přestalo pást koníčky, usmívat se na nás, chytat po hračkách. S hrůzou jsem pozorovala každý pohyb jeho rukou, výraz v jeho tváři, jestli nemá další sérii záchvatů. Záchvaty díky pravidelnému podávání léků ustaly. Za tři měsíce přišla další rána. Na kontrolním pobytu v nemocnici se zjistilo, že viditelné záchvaty sice opravdu už nemá, nicméně bylo zjištěno velké zhoršení na EEG vyšetření. Následovalo zvýšení dávek léků, které Šimonka hodně utlumovaly a tím pádem svým způsobem bránily v jeho vývoji, a přibyla steroidová léčba, pomocí adrenokortikotropního hormonu.

Mimo farmakologické léčby u něj probíhá i léčba rehabilitační. Pravidelně jezdí do Dětské léčebny pohybových poruch v Boskovicích, několikrát byl i na pobytu v rehabilitačním centru na Slovensku, navštěvuje PlayWisely program pro rozvíjení mozkových a pohybových obratností, rehabilituje v bazénu, relaxuje v solné jeskyni a velmi si oblíbil hipoterapii v Ryzáčku. 

Šimonek rehabilitoval doma 4x denně pomocí Vojtovy metody, nicméně od začátku cvičení odmítal a byl to s ním doslova boj, ale nepřestávala jsem, protože jsem věděla, že bez rehabilitací se dál neposune. Ve dvou a půl letech bylo po konzultaci s fyzioterapeutkou a psycholožkou doporučeno toto cvičení ukončit, jelikož Šimonek začal být během a po cvičení agresivní. Začali jsme s terapií pomocí Bobath konceptu, což ale nebylo tak efektivní jako Vojtova metoda, proto jsme přidali ještě hipoterapii, u které jsme zůstali doteď. 

Začátky hipoterapie byly ale krušné, Šimonek první terapie proplakal a vzdoroval, ale díky zkušeným terapeutkám se mu na koníčkovi zalíbilo a v současné době na něm jezdí velmi rád. Sama jsem si ze začátku říkala „co takový kůň zmůže“, ale po půl roce, co Šimonek každý týden jezdí, jsem se přesvědčila o tom, že mu hipoterapie pomohla nejen po fyzické stránce (viditelné zpevnění těla), ale i po psychické stránce (začal si více broukat). Obrovským potěšením mi byla i pochvala od neurologa po absolvování týdenní intenzivní hipoterapie, kdy se Šimonkovi zlepšilo vadné držení těla, došlo ke zpevnění horní části těla a posunu v komunikaci.

Komentáře

Přidat komentář