Patroni České hiporehabilitační společnosti

Markéta Davidová - biatlonistka

Jako holka z Jizerských hor jsem v podstatě dřív ťapkala na běžkách, než chodila po svých. Ke sportu jsem byla vedená od malička. Kolem 11 let se k tomu přidaly ještě koně, řekla bych, že láska na první pohled. Naprosto jsem tomu propadla. Od té doby každý svůj volný čas trávím ve stájích. Je to pro mě neskutečný relax a dobití energie. Po maturitě přišel čas se rozhodnout kam na školu dál. Směr byl jasný – zvířata, nejlépe koně. A tak jsem začala studovat na ČZU Zoorehabilitaci a asistenční aktivity se zvířaty. V prvním ročníku jsem byla na praxi v jednom hiporehabilitačním středisku a musím říct, že to ve mně nechalo neuvěřitelně silný zážitek. Jedna věc je, když se o hipoterapii učíte z papíru a druhá, když vidíte jak to funguje naživo. Uvědomila jsem si, jak moc je tato terapie důležitá. Proto je mi velkou ctí, že se můžu stát patronkou ČHS a dát lidem vědět, že koně jsou neskuteční terapeuti.

Jan Révai - herec

Jsem kluk z města, který celé dětství strávil na kladenské jízdárně. I když jsem dělal spoustu sportů, koně byli vždy mou jedinou vášní, která všechny přebila. Začínal jsem se motat na jízdárně ve věku, kdy jsem musel ještě několik let čekat na to až si podám přihlášku. Vyháněli mě, strašili mě, ptali se kde mám rodiče, ať si mě odtáhnou. Já se ale nedal, vůně koňských stájí a krása nejušlechtilejšího zvířete mě lákala a fascinovala. Nevím proč, ale už jako malej kluk jsem si představoval jak s koněm komunikuju, jak si rozumíme. Vnímal jsem charakter a nálady každého koně ve stáji a věděl, že se s každým domluvím. Když dnes přemýšlím nad svou vyrovnanou povahou, uvedomuju si, že největší podíl na tom mají právě koně. A proto jsem rád a vidím to jako velmi logické, že umí i pomáhat. A jsem ještě radši když mohu být v blízkosti organizace jako je ČHS, která díky koním pomáhá šířit tuto metodu a rád ji podpořím...“