Hiporehabilitace je složenina slov hippos (řecky kůň) a rehabilitace. Je chápaná především jako metoda, jež pomáhá osobám s fyzickým postižením, například lidem upoutaným na invalidní vozík, kteří využívají zejména Hipoterapii ve fyzioterapii a ergoterapii. Ta je však jen jedním ze čtyř rovnocenných oborů hiporehabilitace. Stále větší popularitu si získává Hipoterapie v psychiatrii a psychologii, která pomáhá dětem a dospělým s duševními poruchami jako je deprese, poruchy nálad, schizofrenie, závislosti či dětem se syndromem ADHD. Dalším oborem je Hiporehabilitace v pedagogické a sociální praxi, jako metoda speciální a sociální pedagogiky zaměřená na problémy s příliš agresivním nebo naopak submisivním chováním, se zařazením do kolektivu, nebo s přijmutím autority a podobně. Poslední, sportovní disciplínou, je parajezdectví, kde se lidé se zdravotním znevýhodněním mohou realizovat v paravoltiži a paradrezuře.

Na rehabilitaci je pohlíženo jako na léčebný, výukový a výchovný proces, který se snaží o maximální zapojení člověka se zdravotním znevýhodněním do společnosti a rehabilituje ho v oblastech motoriky, psychiky i sociálních dovedností. Termín hiporehabilitace v sobě skrývá několik oborů, kde odborník ve své profesi využívá pohyb koňského hřbetu nebo prostředí koně v souladu s rehabilitačním plánem v rámci terapie, výuky nebo sportu.

Obory hiporehabilitace:

• Hipoterapie ve fyzioterapii a ergoterapii - HTFE (dříve Hipoterapie) 
• Hiporehabilitaci v pedagogické a sociální praxi - HPSP (dříve Aktivity s využitím koní)
• Hipoterapii v psychiatrii a psychologii - HTP (dříve Psychoterapie pomocí koní)
• Parajezdectví