Hipoterapie v psychiatrii a psychologii (HTP) představuje obor hiporehabilitace (HR) pomáhající lidem s duševními nemocemi nebo s psychickými potížemi v obtížných životních situacích.

Psychiatrie jako lékařský obor se zabývá léčbou duševních nemocí; úzce souvisí s psychologií. Psychologie je aplikovaná psychologická disciplína, která působí v oblasti zdravotnictví a je součástí komplexní péče o duševní zdraví a lidskou psychiku. Psychoterapie je způsob pomoci směřující ke zmírnění nebo odstranění psychických obtíží člověka při zvládání složitých životních situací a napomáhá k seberozvoji.  

HTP patří mezi integrativní směry psychoterapie, je součástí komplexních léčebných postupů např. v léčbě duševních nemocí. HTP je založena na využití koně a jeho specifických vlastností v léčebném procesu k pozitivnímu ovlivnění duševního stavu klienta, napomáhá k vytváření chybějících citových vazeb, korekci postojů k okolí. Využívá širokou nabídku možností prostředí okolo koně (jezdecké stáje, kontakt s koněm, vzájemné interakce). Během léčby je možno aplikovat nejrůznější formy psychoterapie, jako rodinná terapie, gestalt terapie, dynamická psychoterapie nebo psychodrama, využívají se prvky kognitivně behaviorálních přístupů, existenciální analýzy a logoterapie a dalších psychodynamicky orientovaných směrů.

Indikování klientů
Ve zdravotnických zařízeních písemně indikuje klienta pro HTP ošetřující lékař, nejčastěji psychiatr. V neziskových nestátních organizacích písemně indikuje klienta pro HTP praktický lékař nebo lékař specialista, u dětí je nutná zpráva z pedagogicko-psychologické poradny nebo od speciálního pedagoga. Do terapie může být zařazen pouze klient, který byl prokazatelně očkován proti tetanu.

Terapeut v HTP
Odborným garantem může být lékař se specializací v oboru psychiatrie, nebo klinický psycholog, terapeut s psychoterapeutickým výcvikem akreditovaným MZ ČR, psychiatrická sestra se specializačním kurzem LPPJ, PPK nebo HTP. Specializační vzdělání navazuje na nutnost minimálně středoškolského vzdělání s maturitou.

Minimální věk 21 let.

Tým doplňují cvičitel koní, popřípadě vodiči a asistenti.

Aplikace HTP
Jedná se o terapeutický přístup, kdy terapeut v interakci s koněm působí na různé oblasti psychiky léčeného člověka. Podstata působení spočívá ve vytváření motivační interakce klient – kůň – terapeut či vzájemné interakce mezi klienty. Terapeut může využívat skupinové dynamiky, sebereflexe pacientů, relaxace atd. Kůň jako prostředník terapeutického procesu pomáhá terapeutovi u klientů s duševním onemocněním a psychickými potížemi:

• motivovat klienty ke změně,
• rozvíjet a aktivizovat kognitivní funkce, tzn. paměť, myšlení, řeč, koncentraci, pozornost,
• při sebepoznání a poznání svých možností, schopností, dovedností,
• jako zdroj emocionální podpory a aktivizace celého organismu jak po stránce fyzické (rozvoj motorických funkcí, dobrá koordinace pohybů), tak i psychické (pouhá součást nějaké řízené aktivity),
• v rámci práce ve skupině rozvoji sociálních dovedností (komunikace, kooperace mezi klienty, kůň sám vymezí hranice, kam mohou klienti při manipulaci s ním až zajít),
• v neposlední řadě má pro klienty kontakt s koněm i relaxační efekt, lze provádět i relaxační cvičení na hřbetě koně.

Principy a způsoby práce jsou podobné HPSP, ale příběhy klientů jsou jiné, mnohem komplikovanější a těžší. Proto neexistuje žádné jednotné schéma, ale je třeba značná flexibilita, variabilita a nápaditost, protože každý z pacientů je jiný, je třeba k němu vždy přistupovat individuálně.

Účinky 
HTP je prožitkovou (experienciální) psychoterapií, kůň vzhledem ke svým vlastnostem a charakteru zastává úlohu spoluterapeuta. Kůň má, podobně jako člověk, rozvinutou sociální komunikaci, ale pravidla jejich společenského života jsou relativně jednodušší a jednoznačnější a tím i pro klienty čitelnější. Když se s koněm dostáváme do kontaktu, stáváme se členem jeho „stáda“, ať si to chceme či nechceme připustit. Toho se využívá při navazování sociálních kontaktů a vazeb v rámci skupiny a při podpoře komunikace.

Prostřednictvím koně lze vytvořit důvěru k terapeutovi i okolí, odstranit úzkost. Klienti mají často obavu, jak bude kůň reagovat, zda bude dávat najevo, že mají nějaké tělesné nebo duševní nedostatky. Koně nedělají rozdíl mezi tím, co cítí a jak se chovají. Kůň se chová ke klientům podle toho, jak oni jednají s ním. Nehodnotí jejich postižení, ale momentální postoje a chování v interakci s ním, nabízí jedinečnou příležitost zkoumat vlastní chování ne-konfrontačním způsobem, napomáhá rozvoji verbální i neverbální komunikace. Usnadňuje změnit pohled na sebe sama i na jiné. Díky práci prostřednictvím koně se terapeut snadno vyvaruje kritiky klientova neadekvátního chování, protože kůň nekritizuje, ale má své jasné potřeby.

Terapie může být individuální nebo skupinová

Péče o koně a jízdy probíhají nejčastěji ve skupině. Klienti se naučí pomáhat jiným i nechat pomáhat sobě (např. při dopomoci, držení nebo vedení koně apod.). Zacházení s koněm, společný zájem více klientů i kolektivní aktivita, pomáhají odstraňovat projevy agresivity i eventuálních antipatií.

Práce s koněm pozitivně působí na stimulaci kognitivních funkcí, klade požadavky na koncentraci pozornosti, paměť a rozhodnost při řešení různých netradičních situací. Toho se využívá pro tréninku kognitivních funkcí právě v prostředí stáje a kontaktu s koňmi.

Práce s koněm svou atraktivitou a různorodostí nabízí mnoho možností pro tvorbu různých terapeutických metod. Klienti mohou s koněm pracovat ze země nebo na něm jezdit či cvičit, používat různé pomůcky, vymýšlet soutěže i rozšiřovat estetické zázemí stáje.

Chování koně vůči člověku zrcadlí jeho vlastní vztahové problémy, svou pozici si vedle koně i v životě musí každý vybojovat sám.

Zdrojem terapeutického působení není jen kůň sám, ale i atmosféra ve stáji a přístup personálu. Dominantní musí být trpělivost při práci s klienty. Zdůrazňuje se cílené zaměření terapie a individuální přístup ke klientům, a to i v rámci skupinové terapie. Postupy při provádění terapie jdou podle metodického plánu od nejjednodušších k složitějším úkolům. Postup a jeho rychlost je úzce ovlivněn psychickým onemocněním klienta. Negativní roli může hrát vliv léků, špatná fyzická a psychická kondice aj. Dalšími faktory jsou aktuální stav klienta, věk, fyzická zdatnost aj. Klienti nejsou nuceni do aktivit, ke kterým ještě nemají dostatečné schopnosti a dovednosti, mimo případy, kdy nátlak je přímo terapeutickým záměrem. Klienti nejsou nuceni k dokonalosti, většinou toho ani nejsou schopni. Důležitým aspektem terapie je spokojenost, odreagování klientů od svých problémů a podpora získávání sebevědomí. Terapeut by měl být ke klientům trpělivý, hodně s nimi hovořit a naslouchat jim, vyhledávat situace, při kterých jsou klienti úspěšní. Klient by neměl ze stáje odcházet s pocitem prohry, kůň by mu neměl přinášet zklamání, protože pokud se klientům daří správně ovládnout koně, znamená to pro ně i vítězství nad sebou samým. Možnost přicházet pravidelně ke koním do stáje a účastnit se programů představuje pro klienty významné zlepšení celkové kvality jejich života.